Prvek „očekávání a nezklamání“ v našich každodenních radostech a trampotách na pozadí blížících se jarních dnů
Mám kolegu, který cítí jaro ve vzduchu, i když je venku nevlídno, občas cosi bílého poletuje vzduchem, ptáci nezpívají, flora povětšinou spí a po ulicích některých měst ještě nekorzují potulní obyvatelé. Dlouhá léta jsem jeho pohled nechápal, ale dnes si říkám, proč ne!? PROČ uprostřed zimy, byť v mírnějším gardu z éry globálního oteplování, cíleně nevynechat z našeho vnímání okolní zimní rekvizity a jiné nevlídné jevy a nepodívat se na svět jinýma očima. PROČ se netěšit na lepší budoucnost, byť není úplně jasné, kdy vlastně nastane. PROČ si kazit svůj den neustálým přívalem, byť podprahově vnímaných, negativních vjemů, informací a zážitků do svých myšlenek. Jde v podstatě o to zachovat si svoji duševní čistotu a racionální pohled na věc v jinak špinavém prostředí, které je na přísun výše uvedených nepříjemností bohaté až běda! Myslím si, že po letech minulých, kdy už pouhé sledování hromadných sdělovacích prostředků někomu přinášelo trvalé zamračení, špatnou náladu a vysoký tlak či cukr, podle toho, čím tyto mráčky v duši rozháněl, je potřeba ještě účinněji bojovat proti „nezklamání“. Důvodů pro tento vnitřní boj je stále více než dost. Jenom namátkou zmiňme boje s čínským virusem, řádění jednoho chorého masového vraha na východ od nás, které trvá již přes rok, či „boj o nábytek s mikrofonem“, který v pracovní době probíhá v našem parlamentu!